Celý život mě provází pocit nespokojenosti a honby jít za něčím lepším.
Často se ptám - kdy už budu žít spokojeně?

Dostal jsem se do bodu, kdy mi výhry a sport ke spokojenosti přestaly stačit. Uvědomil jsem si, že ani titul mistra světa mě nečiní trvale šťastným. Úspěch přinášel uspokojení, které bylo jen krátkodobé a pomíjivé. Pochopil jsem, že medaile a cíle za to nestojí. Tak jsem začal hledat, jak bych v životě mohl být spokojený trvale, nezávisle na podaném výkonu. 

Postupně jsem došel k závěru, že musím začít naslouchat svým vnitřním hlasům, které mě vedou. Hledal jsem to, v čem se životě cítím dobře a rozvíjel jsem to. Začal jsem číst a zajímat se o osobní rozvoj. Díky tomu život začal plynout úplně jinak. Pochopil jsem, že je lepší dělat sport pro prožitek, a ne pro výkon. Sportoval jsem jen pro radost, naučil jsem se i jen tak odpočívat. Výkon a úspěchy mě přestaly zajímat a dělal jsem věci, které mě baví, bez ohledu na výsledek. Prostě jsem se jen cítil dobře.

Místo honby za cíli a výkony jsem začal dělat to, co mě baví a naplňuje.
A konečně si začal život užívat.

Vystudoval jsem Veterinární fakultu v Košicích, ale místo práce veterináře jsem se začal živit jako burzovní makléř a projektový manažer. Už na výšce jsem cítil, že by mě kariéra zvěrolékaře nenaplňovala, a dělat s cennými papíry jako na Wall Street byl můj sen 🙂 Také jsem chtěl pokračovat v dráze trenéra kickboxu. Jako burzovní makléř jsem v korporátu vydržel 6 let. První roky jsem se fakt bavil - zábavná práce, večírky, poznával jsem velký svět úspěšných finančníků a makléřů. Byl jsem mladý, měl jsem super peníze, firemní auto, jistotu korporátu a bylo to v pohodě. To jsem vždycky chtěl 🙂 

Ale postupně mi ta práce přestala dávat smysl. Místo naplnění mi přinášela jen jakési vnitřní prázdno. Ve 30 letech už jsem cítil, že chci dělat naplno trenéra kickboxu - práci, která mě baví nejvíc. A jako trenér rozjet vlastní podnikání. Ale opustit dobře placené teplé místečko a jistotu korporátu a udělat ten krok do neznáma bylo těžké. Nedokázal jsem sebrat odvahu a z práce úplně odejít. Přemáhal jsem své strachy. Z toho, že se neuživím. Děsil mě i strach ze změny. Řešil jsem, jak v sobě najít sílu přestat dělat to, co už mě nenaplňuje a začít živit rodinu tím, co má značně nejistou budoucnost. 

Zlomovým okamžikem bylo narození syna. Tehdy jsem se zeptal sám sebe, jakým příkladem mu chci být. Budu hrát na jistotu, ale skuhrat a dělat to, co nechci? Nebo se rozhodnu nebýt srab, zariskuju a půjdu do životní výzvy, abych nepopřel sám sebe?

Narození syna a dlouhodobá nespokojenost mě nakonec nakoply k zásadnímu životnímu rozhodnutí. Odejít z práce a jít za svým snem. Uvědomil jsem si, že chci dělat to, co mě baví, naplno - a nestačí mi to dělat jen napůl. Tak jsem začal podnikat jako trenér kickboxu. 

Našel jsem odvahu riskovat, abych mohl dělat to, co mě skutečně baví. 
Protože o to v životě jde – aby nás práce naplňovala a dávala nám smysl.

Každé rozhodnutí k zásadní životní změně vyplynulo z mé dlouhodobé nespokojenosti. A z nenaplnění toho, jak chci žít a jak se chci v životě cítit. Provází mě totiž celoživotní pocit NESPOKOJENOSTI. Proč? Protože jsem pořád hledal něco lepšího, než co jsem zrovna žil. Vždycky jsem hledal NAPLNĚNÍ a své POSLÁNÍ. 

A víte co? Bylo to tak správně. Protože ta moje nespokojenost mě vždycky nakopla k ještě intenzivnější práci na sobě samém. Donutila mě hledat nové cesty. Snaha řešit pocit nespokojenosti mě tak vlastně vedla k neustálému zlepšování se a k dalšímu poznání. Nespokojenost v životě není špatně. Nutí nás hledat nové směry a dělat změny. 

Rozhodnutí odejít z práce a začít podnikat jako trenér kickboxu mě nakoplo také k tomu věnovat se víc osobnímu rozvoji a číst víc knih. Měl jsem na čem stavět, z mládí jsem měl slušné základy. Díky bojovým uměním jsem vnímal důležitost svého vnitřního nastavení a vnitřního světa. Uměl jsem pracovat se svými emocemi.

A také jsem měl schopnost umět se napojit na svou duši. Jistý rozměr duchovna a propojení sám se sebou jsem v sobě vnímal už od dětství. Možná i díky tomu, že jsem částečně vyrůstal v zahraničí, kde rodiče pracovali. Do 8 let jsme žili v Paříži a mezi 15. až 20. rokem jsem za rodiči  jezdil na prázdniny do Vietnamu. Tam jsem poznal východní bojová umění - s tamními mistry jsem cvičil kung-fu. Zajímal jsem se o čínskou medicínu a nechal se inspirovat buddhismem. 

V souladu s filozofií východních bojových umění jsem už v mládí trénoval nejen své tělo – ale také jak zvládnout svojí mysl a emoce.

Začal jsem se učit od zkušenějších 

A to byl další životní zlom. Dlouho jsem si totiž myslel, že si na všechno v životě musím přijít sám. Po vzoru východních mistrů jsem si vytyčil “jednoduchý” cíl, že budu osvícený 🙂 A naivně jsem si myslel, že to dokážu sám, že nepotřebuji žádné vedení ani pomoc. Vydržel jsem to hodně let, ale nejsem na to vůbec hrdý. Byla to jen moje slepota a pýcha.

Zhruba ve 40 letech jsem si konečně přiznal, že “osvíceným” se sám nestanu a že bude lepší se učit od zkušenějších. Začal jsem vyhledávat kvalitní průvodce. Zajímal jsem se o různá náboženství a duchovní rozvoj. Učil jsem se metody psychoterapie, udělal si kurz reflexologie a 1. stupeň Reiki. Hodně jsem praktikoval a zkoušel sám na sobě. Na individuálních terapiích jsem poznával různé metody vedení lidí a učil se poznávat svůj vnitřní svět. Učil jsem se, jak se dostat do kontaktu se svými emocemi a jak je svobodně vyjádřit – a díky tomu prožít v těle léčivé procesy. 

Bylo to jako bych z lodičky, kterou vesluju sám, přestoupil na loď s motorem. Všechno šlo najednou daleko rychleji a jednodušeji. Zjistil jsem, jak je důležité mít balanc i v této otázce – nedělat všechno sám a učit se od zkušenějších.

Naučil jsem se stanovit svou hodnotu a cenu

Díky tomu, že jsem si sám nechal pomoct, jsem taky pochopil, co dávám lidem, které koučuji já. Uvědomil jsem si svoji hodnotu a díky tomu jsem neměl problém si říct o vyšší částky. To dnes hodně lidí neumí. Říct si o peníze, vyjednat lepší plat a podmínky. Necítí svoji hodnotu a proto mají nízké sebevědomí. 

Postupem času jsem přišel na to, že při pohybu se lidé otevřou víc. Nebo snadněji a rychleji, záleží jak kdo. Během života jsem na sobě i na ostatních vyzkoušel spoustu postupů, jak pracovat sám se sebou. A na všechny nejvíc fungovaly techniky spojené s pohybem. Díky nim se totiž dostaneme snáze ke svým emocím, které jsou uloženy v těle.

Protože když chvíli sportujeme, tak po čase hlava vypne = přestane myslet. A to je stav hladiny alfa, do kterého cíleně přivádím své klienty. V tomto stavu se napojujeme na sebe sama (nebo-li na svou duši, nitro, intuici…) a pracujeme se svými pocity. A neřešíme problémy jen hlavou, tou racionální cestou, ale své emoce prožíváme. A to je obrovský rozdíl. Tak se můžeme zbavit emocí a bloků, které nás trápí. Uvolněná energie zase může proudit v těle a my už nic nepotlačujeme. V tomto stavu léčíme stará vnitřní zranění a hledáme nové způsoby řešení. 

Pro zpracování emocí je práce s tělem klíčová.
O emocích totiž nestačí mluvit, musí se prožít. 

Osobní koučink jsem spojil s pohybem 

A tak jsem postupně začal lidi vést jinak než většina koučů. Osobní koučink jsem spojil s pohybem. Inspiroval jsem se metodami, které používali už šamani a východní bojová umění. Zkrátka jsem lidi učil to, co mi bylo vždy přirozené a dávalo smysl. A protože mí klienti měli výborné výsledky, tak jsem v roce 2017 založil, spolu s mým kamarádem Danem Kripnerem, program MOJE SÍLA.

Jeho hlavní pointou je práce s tělem, duší a myslí a také návrat životní síly a energie. Zde propojujeme psychický, duševní a fyzický rozvoj, který jsem léta praktikoval sám na sobě i na sportovcích a klientech. Během 5 let jsem zorganizoval a vedl více než 45 sebe-rozvojových kurzů a seminářů - u nás, v zahraničí i online. Už 10 let pořádám semináře na Krétě (2x ročně), v Thajsku a nově i na Bali. Přednáším také na festivalech a koučuji týmy a firmy.

Dříve jsem měl individuální tréninky, semináře a kurzy zaměřené víc na pohyb. Pracoval jsem s konceptem BOJOVNÍKA, s důrazem na boj a fyzickou stránku. V posledních letech jsem se však posunul i já sám. Od bojovníka k ŠAMANOVI. Proto u mě najdete kurzy s názvem CESTA ŠAMANA, kde vedle pohybu, víc používám terapeutické techniky a meditace. 

Pokud vás zajímá, s čím můžu pomoct vám, podívejte se na mé semináře v Čechách, na Krétě či v Thajsku. Nebo se domluvme na osobní koučink v Praze. Všechny mé aktuální kurzy najdete v rozcestníku na homepage.